Češi jsou národem chalupářů – dokazují to průzkumy a statistiky nebo třeba nejoblíbenější seriály z domácí kinematografie, jejichž děj se točí okolo dění na venkovských sídlech (za všechny stačí připomenout kultovní postavu Evžena Humla). Proč Češi nedají na chalupářskou kulturu dopustit? A co stálo za jejím rozmachem?

Říká se, že obyvatelé české kotliny patří z hlediska vlastnictví chalup mezi evropské rekordmany. Pokud byste chtěli toto tvrzení dokázat, stačí nahlédnout do posledního sčítání domů a bytů – podle zveřejněných údajů dosahuje počet chalup a chat v České republice téměř 450 tisíc.

Podle jiného průzkumu, provedeného bankovními institucemi, má chatu či chalupu ve vlastnictví téměř třetina lidí. A pokud zavítáte do obchodu s nabídkou časopisů, možná vás (ne)překvapí, že mezi populární tituly patříChatař & chalupář,Na chalupě nebo další magazíny zaměřené na dům či zahradu.

Za zmínku také stojí skutečnost, že fenoménu chalupářství se věnují i výzkumní pracovníci na Akademii věd. Jak hluboké má tento trend kořeny? A proč Češi chalupy tak milují?

Chalupaření jako důsledek poválečného dědictví

Rozvoj chalupářství nastal teprve s koncem 2. světové války. Po odsunu německého obyvatelstva zůstala v pohraničí spousta neobydlených objektů. Aby nemovitosti zbytečně nechátraly, mnohá stavení získala nové majitele z řad českých obyvatel, kteří je postupně přetvořili na svá venkovská sídla.

Nejvýznamnější milník však představovalo období normalizace. Traduje se, že jedním z důvodů rostoucí popularity chalupářství byla především snaha uprchnout na víkend z měst, kde se lidí často cítili stísněně (snad i kvůli ideovým čistkám a politicky napjatému ovzduší na počátku 70. let).

Toto tvrzení je pravdivé jen částečně. Do té doby nevídanému vzestupu chalupářství napomohly i další událostí, například uzákonění pětidenního pracovního týdne a volné soboty. Důležitý faktor představoval také rozvoj motorismu, díky čemuž měli chalupáři ke svým venkovským obydlím mnohem snazší přístup.

Svou roli zde sehrála i politická situace Za normalizace disponovala značná část lidí vyššími finančními prostředky, které ale neměli kde utratit. A protože cestování bylo možné jen v omezené míře, mnozí z nich se rozhodli pro alternativu: za úspory si pořídili pozemek a chalupu, kam mohli pohodlně dojíždět za odpočinkem téměř po celý rok.

Co Čechy táhne na chalupu: soukromí, ovzduší i kamarádi

Ačkoli od normalizace již uplynulo několik dekád, důvody, proč Češi vyráží na chalupu na prodloužený víkend nebo v průběhu prázdnin, se příliš nemění.

Hlavní motivací i dnes zůstává touha po klidnějším prostředí apohyb na čerstvém vzduchu, kterého se nám zejména během prvního roku pandemie nedostávalo. Není tedy divu, že právě v tomto období zažívalo chalupářství další „boom“.

Nemálo obyvatel táhne na chalupu také záliba v pěstitelství: na rozdíl od městského prostředí si zde spíše mohou vytvořit zahradní koutek nebo postavit skleník, kde pěstují různé druhy biopotravin. A pokud se zrovna nevěnují zahradničení, rádi si poklábosí pod pergolou se svými sousedy nebo uspořádají grilovací párty pro přátele.

Výjezd na chalupu zkrátka umožňuje alespoň na chvíli zapomenout na každodenní starosti a nabrat energii do dalších dní. I to je zřejmě jeden z důvodů, proč se Češi budou na chalupy i nadále vracet.